Smutná píseň o česači bavlny

Hromosvod

G#Sen se mi C7zdál, že C#nemoh' jsem už D#dál,
G#hlava se mi C7točila C#a já se jen D#smál,
Fsmál jsem se C7životu, C#co jsem dosud D#žil,
F#jindy než C#ve snu bych D#na něj nemysG#lil.
G#Narodil C7jsem se v C#zaprášenym D#domu,
G#nevim už C7kdy a C#ani nevim D#komu,
Fsotva jsem se C7rozkoukal, C#už jsem šel na D#pole,
G#česal jsem C7bavlnu C#pořád v jednom D#koG#le.
Tam na těch polích uvěřil jsem v Boha,
když poslali mě do školy a já z ní vzal roha,
utekl jsem do hor bez jídla a mapy,
za pár dnů mě našli šerifovi chlapi.
Odvedli mě dolů a tam mě krutě zbili,
musel jsem pak pracovat, dokud jsem měl síly,
spal jsem jen pár hodin a jed jsem jednou denně
a to bylo těžký, těžký zatraceně.
A tak jsem jednou v létě ukořistil pušku,
samotnýho šéfa vzal jsem si na mušku,
akce povedla se, zmizel jsem jim v lese,
jenže jsem moc stahanej a kůň mě sotva nese.
Usínám v sedle a hlava se mi točí,
šerif z mi stopy nespustí oči
a už vidím jezdce, jak se za mnou ženou
a pak vostrou kulku z pušky vypálenou.
Ještě cítím ránu a pak vidím záři,
malinkýho pána s úsměvem na tváři,
podává mi ruku, že mě tady vítá,
okolo něj krásnej bílej anděl lítá.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:24:03.34+00:00
Výsledky hledání: